Na sympozium 4 + 4, které zorganizoval Daniel Bidelnica u našeho přítele Bolka Polívky na farmě v Olšanech, jsem přijel pozdě. Malíři už seděli okolo dubového stolu, před sebou rozsvícené lustry piv a byli v družném hovoru. „Hovno”, řekl jsem se Švejkem, abych se nenápadně vmísil do hovoru. Veselé hlavy se ke mně otočily a já už jsem viděl radosti alkoholových ohníčků podpálených kořalkou inspirace. Některé malíře jsem znal. S Honzou od střední školy, přes akademii a společnou vojnu, jiné ze sympozií nebo společných výstav. S některými, jako s Danem, jsem se viděl poprvé. Uhrančivé černé oko, srostlé obočí a d’artagnanovská bradka s knírem. „Hlavně nepřepálit začátek”, deklamoval jsem vlastní sympoziální poučku. „Garson, co máte k pití?” „Brněnskou dvanáctku.” „Doneste mi dvanáct piv!” „To myslíte vážně?” Rozšířil jsem objednávku o nabízené tři druhy Bolkovice (vyhlášené slivovice). „Pro všechny!” Rozhovor se výrazně zrychlil. Nabral překotné tempo, zvýšil puls a tep (i průtok v tepnách) a přitahoval nejen okolní hosty hospody U Klauna. Oknem se protáhl žonglér měsíc a na šestnácti neustále rotujících svítících žárovkách táhl grošáka a ryzáka s kadmiově žlutou maringotkou. Jeho karmínově červené šapitó se už nevešlo a zadrhlo se o začouzený strop. „Kurňa chlape, co děláš, to su přece já.” Vstoupil Bolek a na ramenou mu seděl Pecha a vycpaní malíři kývali opeřenými hlavami a mrkajíce dívali se skleněnýma smaragdovýma očima na slivovici, která jim krásně stříbrně kroužkovala v pařátech. Růžové a bílé provazochodkyně ladně chodily po lanech napjatých mezi jejich prsty a umývaly jim horké štětce představ v terpentýnu tmavomodré noci. Kraplakový dým z kořene Mořeny barvířské zaplnil dutiny. V místnosti plné clipperů, brig a kog, které s napnutými plachtami plné svěží břízy ujížděly do světa fantazie, vstříc zítřejšímu dni, kdy s paletou budou surfovat po malířských stojanech.
Boris Jirků
Sochár a maliar
I arrived late to the symposium 4 + 4 organised by Daniel Bidelnica at the home of our friend Bolek Polívka on a farm at Olšany. The painters were already sitting around the oak table with lighted foaming beer and they were in friendly conversation. “Shit”, I said with Švejk, to get myself inconspicuously entangled in the conversation. Merry heads turned to me and I already saw the joy of alcoholic fire inflamed by the brandy of inspiration. I knew some of the painters: Honza since secondary school, through the academy and military service, others from symposia or joint exhibitions. Some, such as Dan, I saw for the first time. Evil black eye, meeting eyebrows and d’Artagnan beard with moustache. “The main thing is not to burn the beginning”, I declaimed my own precept for the symposium. “Garcon, what do you have to drink?” “Brno twelve.” “Bring me twelve beers!” “You really mean it?” I extended my order to an offer of three types of Bolkovica (the renowned plum brandy). “For everybody!” The conversation accelerated significantly. It gained a headlong pace, the pulse, heartbeat and flow in the arteries accelerated and attracted not only the surrounding guests in the U Klauna pub. By the window, a juggler, the Moon, stretched and on sixteen continually rotating glowing lights pulled a piebald and a chestnut horse with cadmium yellow caravan. Its crimson red big top already didn’t fit and got caught in a smoke filled ceiling. “Heck, lad, what are you doing, and it’s only me.” Bolek arrived with Pech sitting on his shoulders and stuffed painters nodding their feathered heads and gazing open-mouthed with glassy emerald eyes at the plum brandy, forming a beautiful silver circle in claws. Rose and white tight-rope walkers gracefully walked along ropes stretched between their fingers and washed their hot brushes of ideas in the turpentine dark-blue of the night. Crimson smoke from the root of Morena filled the painters’ hollows. In a room full of clippers, brigs and cogs with full sails heading for the world of fantasy on a fresh breeze, towards tomorrow, where they will surf the painter’s easel with their palettes. This should be written in Olšany at the beginning of the symposium.
Boris Jirků
Sculptor and Painter
